Highlights of the Taipei Metro

Taipejské metro (MRT) jsem zmínil již v předchozím článku Metro from Taoyuan Airport a rád bych se u něj ještě jednou zastavil. Využívám jej skoro každý den, ale vždy mě udiví nějaká dosud neobjevená vychytávka. Celé metro je maximálně zaměřené na efektivitu, a opravdu se jim to povedlo. Tento díl je tak spíše jen nerdským seznamem zajímavých vychytávek a dojmů z místního metra.

Stanice

Stanice jsou narozdíl od ČR kromě názvů v čínštině a angličtině také očíslované. To poměrně zjednodušuje orientaci především pro cizince. Stanice jako takové bývají, i na pražské poměry, velmi rozsáhlé. Např. Main Station. Na druhou stranu Taipei těží z toho, že její metro je poměrně mělce položené a rozhodně zde nepotkáte eskalátory jako třeba na Míraku.

Kolejiště je oddělené prosklenou bariérou, někdy bývá zhruba metr vysoká, někdy až po strop. Taipejské metro se celkově však řadí mezi ty nejčistší. Jde také o jedno z mála míst, kde v Taipeji najdete veřejné koše, viz článek No Trash Cans.

S klidným svědomím mohu říci, že Taiwanci milují fronty. Navíc díky jejich smyslu pro organizovanost tak nejen v metru můžete vídat nakreslené čáry pro tvoření fronty. Následující obrázek ukazuje čáry před vstupem do vozu metra, společně s šipkami pro výstup a nástup. A ano, opravdu se to v 90 % případů dodržuje. Obzvláště v rušných hodinách to funguje suprově. Ačkoliv se to minimálně do starého pražského metra moc nehodí, při vystupování třeba na Muzeu bych tuhle vychytávku někdy opravdu ocenil…

To ale není všechno, Horste. Taiwanci umí organizovanost dotáhnout i na druhý level a např. pro výtahy v metru tak existují dva typy front: General a Priority Queue (pro postarší, těhotné ženy atp.). Ano, také se to dodržuje.

Zatím na každé stanici jsem zaznamenal toalety, které byly volně přístupné a v úctyhodném stavu. Společně s nimi bývá ve stanicích i místnost pro kojení. Velmi mne zaujala následující vychytávka. Zároveň se dámám omlouvám, že fotím dámské vybavení. Pánové však v této konkrétní stanici tento výdobytek nemají.

Zaznamenal jsem ještě jedno zajímavé pravidlo, a to zákaz zdržování se ve stanici metra déle, než je to nutné. Zároveň je prakticky v každé stanici aktivní ochranka. V metru jsem zatím nenarazil na žádné pochybné existence a celkově jsem dosud neměl možnost zažít jakoukoliv Florenc experience.

Mezi další vychytávky stanic byl rád zařadil například pítka (kohoutková voda zde totiž není pitná).

Turnikety

Málokteré metro je volně průchozí, jako to naše pražské. Taipei není výjimkou a i zde jsou turnikety. S důrazem na efektivitu však Taiwanci přišli s vlastním řešením a místo otáčivých turniketů mají turnikety vysokorychlostní, tedy takovou bránu, která se otvírá docela rychle a ani ve špičkách jsem s tím nezaznamenal větší problémy.

Občas se stane, že čtečka při průchodu špatně přečte kartu a výstupní stanice se tak neuloží. V takovém případě se turniket příště neotevře a musíte za dozorčím stanice, aby vám kartu odblokoval, resp. zadal ručně poslední stanici.

Vagony

Jedna z nejlepších věcí ještě před samotným vstupem do vozu je ukazatel obsazenosti jednotlivých vagonů. Sice jsem se podle toho nikdy neřídil, ale vypadá to cool.

Vagony jsou stejně jako ve většině systémů metra, kromě pražského, průchozí. Tedy až na nadzemní linky. V každé řadě se nachází vyhrazené dvojsedadlo určené pro osoby s tělesným postižením, je navíc zvlášť obarvené. Dodržuje se to.

Uvnitř vagonů metra občas prochází jakási Sexual Harrasment Police, tedy ochranka s napisem na zádech vyzývající k nahlášení jakéhokoliv typu sexuálního obtěžování.

Hlášení stanic probíhá jak v čínštině, tak ale třeba i angličtině. Často se různí strany, na kterých se vystupuje, a tak u dvěří je vždy indikátor, který blikáním signalizuje stranu výstupu.

Navazující spoje

Věc, která mi však v porovnáním s pražským metrem přišla naprosto sureální, je čekání na navazující spoj. Občas se stane, že pokud metro přijede do přestupní stanice, počká s odjezdem na druhý spoj, aby lidé stihli přestoupit.

To je možné zřejmě jen díky tomu, že v některých případech různé linky metra sdílí stejná nástupiště. Tedy je to jako kdyby na Muzeu měla linka A ve směru na Motol společné nástupiště s linkou C na Letňany. Nemusíte tedy eskalátory cestovat na jiné nástupiště, ale jen přejdete na jinou kolej.

Pokud byste však chtěli jet z Motola na Pankrác, museli byste po eskalátorech. Na první pohled se to může jevit jako nesmyslné, avšak při spočítání pravděpodobností a ušetřeného času v porovnání se zcela oddělenými linkami dospějete k závěru, že je to opravdu efektivnější!

Google Maps

Poslední zajímavostí je propojení s Google Maps. Pokud rozkliknete konkrétní stanici, objeví se vám aktuální poloha vozů na dané lince včetně vytížení stanice.